O plemeni

  Velký pes v malém těle.... toto přirovnání platí o čivavách doslova. Plemeno čivava je nejmenším na světě a jeho historie sahá daleko do dob minulých. Už cca 1300let př. n. l. dělaly čivavy lidem společnost a zvládaly to určitě stejně skvěle jako nyní. Správná čivava má totiž lásku k člověku zabudovanou hluboko v povaze a svého majitele doslova zbožňuje a považuje za střed svého vesmíru. I když máte čivav víc než jednu, pro každou z nich budete vždy jedničkou vy a kdykoli vám dá přednost před svým psím kamarádem. Když ale budete odcházet, malá tělíčka se k sobě přitulí a po dobu vaší nepřítomnosti budou takto spát, hrát si, vzájemně si olizovat očička a užívat si pocit, že v bytě nejsou samy. Proto si nakonec většina lidí ke své čivavě pořídí ještě jednu, neboť jak se říká: jedna čivava - smutná čivava. A chovatele, zbožňující toto plemeno, vítá po příchodu domů pořádná smečka :-).       

Historie a původ plemene čivava

Ačkoli existují historické dokumenty, popisující malé pejsky, podobající se typově dnešní čivavě, původ plemene je poněkud zahalen tajemstvím. Některé zdroje tvrdí, že tato nejmenší psí rasa vznikla v Číně, většina historiků ale uvádí jako zemi původu Mexiko. Archeologové nacházejí nejstarší pozůstatky čivav již z doby 1300 až 500 let před naším letopočtem.

Prastaré mexické kmeny, které vědci považují za původní obyvatele Mexika, byly známy tím, že jejich jídelníček obsahoval i psy. Pro Toltéky, kteří zemi obývali v následujících letech, už byla konzumace psů zcela běžnou záležitostí. Existují záznamy, které potvrzují fakt, že si urození členové kmene dopřávali pochoutku, v podobě malých zavalitých pejsků s mohutným krkem, vztyčenýma krátkýma ušima a ocáskem, upravených na různé způsoby. Byli chováni vyloženě pro tyto účely.

Z toltéckých řezeb a rytin, pocházejících z 9. století víme, že se na území dnešního Mexika choval druh psa, podobou nápadně připomínající dnešní čivavu. Plemeno neslo název Techichi a je považováno za prapředka většiny mexických a středoamerických plemen psů.

Aztékové pak připisovali těmto mini pejskům velký náboženský význam, takže byli přesvědčivým důkazem úcty, vzdávané bohům. Věřilo se, že hříchy pána se mohou přenést na psa, proto byl při pohřbu indiána šípem zabit i jeho pes, dostal kolem krku jakési vodítko a byl pohřben spolu se svým majitelem. Pověst říká, že pes vzal mrtvého přes devatero řek do Meitlantecutli - země smrti. Protože byla pro Aztéky žlutá barvou smrti, obětováni byli pouze žlutí psi. Který jiný psík by prokázal takovou věrnost, oddanost a lásku a čekal na svého pána, aby ho převedl až do aztéckého nebe, když ne čivava...

Kolem roku 1500 vtrhla na indiánská území armáda španělských dobyvatelů, v čele s Hernandem Cortézem, a zničila rozvíjející se aztéckou civilizaci. V paláci poraženého panovníka Montezumy II. se našly stovky čivav s mezerami v lebkách( fontanely) - šlo tedy o čistokrevné čivavy. Pro španělské vojáky se pak tito psi stali nejvýznamnější složkou jídla...

První záznam o čivavě jako o samostatném plemeni pochází z roku 1884, kdy byla ve Filadelfii vystavena jako Chihuahua teriér. Podnikaví Mexičané je začali prodávat turistům a tak se čivavy rozšířily prakticky do celého světa. Jméno dostaly podle mexického státu Chihuahua, ležícího na jižní hranici USA. Jako první byl v Americe oficiálně zaregistrován pes jménem Midget. V roce 1915 bylo v americkém kynologickém klubu zapsáno 30 čivav, v sedmdesátých letech už byl jejich počet 30 000.

Do naší země byla první čivava dovezena roku 1971. Jednalo se o krátkosrstou fenku Carissimu Ali-Ettes, importovanou z USA chovatelskou stanicí Z Neuštejna. Nyní už počet zápisů v české plemenné knize daleko převyšuje číslo 10 000. Plemeno čivava se u nás stává stále oblíbenějším

Celkový vzhled čivavy

Čivava působí dojmem malého psíka harmonického zjevu. Jablíčkovitá hlava je jejím typickým znakem a je velmi žádoucí, stejně jako kratší nos, výrazné oči i uši a pevná stavba těla, přičemž musí být dodržen poměr délky a výšky. Dalším typickým znakem čivavy je její vztyčený ocásek, nesený nad hřbetem do oblouku. Normální váha čivavy je mezi 1,5 až 2 kg, výjimkou není ale ani čivava vážící 0,5 kg. Výška u tohoto plemene není brána v úvahu Tzv. fontanela, dříve považovaná za důkaz čistoty rasy, je již dnes zcela oprávněně potlačována. Čivava má působit temperamentním dojmem.